Steve Prefontaine. Že vám to jméno nic neříká? Pojďte si spolu s námi připomenout příběh legendárního běžce, jenž dokázal být inspirací pro ostatní nejen za svého života, ale i v současné době a jistě i do budoucna.
Steve Prefontaine se narodil 25. ledna 1951 v americkém státě Oregon. Jeho rodina nebyla sportovně založená a ani Steve nebyl na první pohled zrovna vzorem sportovce. Přesto se na střední škole věnoval fotbalu a basketbalu. Až později se spíše náhodou dostal do tréninku místního běžeckého týmu. Běhání si ho ihned získalo a on se po pár týdnech tréninku svými výkony umísťoval na špici.
Běžecké začátky
Když v sobě “Pre” (přezdívka, kterou ho všichni oslovovali), našel lásku k běhání, stal se v roce 1965 členem běžeckého týmu střední školy v Marshfieldu. Zde se o jeho začátky staral trenér Walt Mclure jr., který v něm hned poznal potenciál. Zároveň k tomu mu naordinoval tvrdé tréninkové dávky, aby tak v tréninku dohnal manko na ostatní, kteří měli s běháním větší zkušenosti. Tento přístup se nakonec velice vyplatil, jelikož ještě v témže roce nebyl ani jednou Pre poražen a získal státní titul.
V následujícím roce stanovil nový rekord pro trať dvou mil v závodě Corvallis Invitational. Na tratích jedné i dvou mil zůstal opět neporažený a slavil tak opět zisk státního titulu. Po těchto výkonech se o něj přetahovali všechny americké univerzity. Dostával neustále dopisy, které ho zvaly na prohlídku univerzit, často mu i volali, nebo ho dokonce osobně navštěvovali a přemlouvali ho, aby šel dál studovat zrovna na jejich univerzitu.
Univerzita Oregon
Prefontaine se nakonec rozhodl kývnout Univerzitě v Oregonu a to hlavně kvůli osobě trenéra Billa Bowermana, kterého mu doporučil jeho současný trenér Mclure. Bowerman prý Prefontainovi slíbil, že z něj udělá nejlepšího běžce na světě. Cílevědomému Pre se to samozřejmě líbilo a i proto se tedy nakonec připojil k této univerzitě a jejímu běžeckému týmu.
Bill Bowerman je mimochodem spoluzakladatel sportovní značky Blu Ribbon Sports a dodneška světoznámé značky Nike. Právě v jeho vyrobených botách Steve Prefontaine závodil a podílel se tak na proslavení této sportovní značky.
Steve i zde předváděl skvělé sportovní výkony. Na trati 5 000 metrů získal tři tituly. Prosazoval se svým agresivním stylem. Okamžitě od začátku závodů nasadil vražedné tempo, na které nebyli ostatní běžci vůbec zvyklí. Přes své mládí byl Pre známý i svými výroky, které se později staly motivačními citáty. Ještě se k pár z nich dostaneme v dalších řádcích. V této době například prohlásil: “Nikdo nikdy nevyhraje závod na 5 000 metrů tím, že odběhne lehce první dvě míle. Ne proti mně.”
Místní celebrita
Již v této době byl Pre známou persónou, pro svůj extravagantní vzhled a charisma, které z něj prý vyzařovalo na každém kroku. Při závodech, kterých se účastnil, se vždy celým stadionem neslo skandování: “Pre! Pre! Pre!”. Diváci dokonce nosili na stadion trička s nápisy “Legend”, “Go Pre” nebo “Stop Pre”. I z toho je patrné, jaké oblibě se Steve těšil a to mu bylo teprve pouhých 19 let. V této době se dokonce dostal na obálku slavného časopisu Sports Illustrated.
V roce 1971 se zaměřil hlavně na přípravu na nadcházející olympijské hry, kde se chtěl ukázat a potvrdit slova svého trenéra Bowermana o tom, že se stane nejlepším běžcem na světě. V té době vytvořil nový americký rekord na 5 000 metrů.
Olympijské hry v Mnichově 1972
Celé olympijské dění bylo neblaze ovlivněno teroristickými útoky, při kterých zemřelo 11 izraelských sportovců. Dlouho se řešilo, jestli se bude ve hrách vůbec pokračovat. Nakonec se odsouhlasilo pokračování her, ale je jisté, že soustředěnost sportovců poté již nebyla taková a spoustu sportovních výkonů tím bylo ovlivněno. Jedním ze sportovců, kteří zvažovali setrvání na hrách byl i Prefontaine. Nakonec však zůstal.
Steve patřil mezi největší favority na trati 5 000 metrů. Hned od úvodu závodu se dle svých zvyklostí ujal vedení, nasadil strhující tempo. Jenže tentokrát proti němu nezávodili jen ti nejlepší z amerického kontinentu, ale ti nejlepší běžci té doby z celého světa. A ke konci závodu se to projevilo. Postupně se před Steva dostal finský vytrvalec Lasse Virén, který bral nakonec zlatou medaili. Druhý skončil reprezentant Tuniska Mohammed Gammoudi a třetí skončil po závěrečném souboji ve finiši brit Ian Stewart. Čtvrté místo bylo pro Prefontaina obrovské zklamání.
Po neúspěchu v Mnichově se pustil Prefontaine do ještě tvrdších tréninků. Prohra pro něj byla poučením a další motivací. Čtyři roky na americkém kontinentu naprosto dominoval na tratích 3 míle, 5 000 metrů, 6 mil a 10 000 metrů. Steve celé tyto 4 roky podřídil jedinému cíli, olympijským hrám v Montrealu 1976. Bohužel se na ně již nepodíval.
Nečekaná smrt
V roce 1975 se skupina finských sportovců zúčastnila přípravných závodů v USA. Po závodech, které zahrnovaly i běh na 5 000 metrů, který Prefontaine vyhrál, se finští a američtí sportovci zúčastnili společného večírku. Krátce po půlnoci Prefontaine opustil večírek, aby odvezl pár svých kamarádů domů. Když se pak už sám vracel domů, nezvládl jednu ze zatáček a narazil se svým automobilem do skalní stěny. Těsně po nehodě byl Prefontaine ještě naživu. Než ale stačili přijet zdravotníci, svým zraněním podlehl. Bylo mu pouhých 24 let.
Steve Prefontaine byl pohřben v jeho rodném městě Coos Bay. Den po jeho pohřbu se konala vzpomínková bohoslužba na stadionu Hayward Field v Eugene, která přitáhla tisíce lidí.
Od této tragické události se každoročně v USA pořádá běžecký závod s názvem Prefontaine Classic.
Během své kariéry Prefontaine vyhrál 120 z 153 závodů, které běžel. Nikdy neprohrál vysokoškolský závod na dráze delší než jednu míli.
Životní příběh Steva Prefontaina byl popsán v celovečerním filmu: Zázračný běžec z roku 1997 (v hlavní roli Jared Leto) a dokumentárním filmu: Fire on the Track.
Slavné citáty
“Vydat ze sebe něco menšího, než je vaše maximum, znamená obětovat sám sebe.”
“Někdo mě může porazit, ale bude pro to muset být schopen vykrvácet.”
“Hodně lidí běhá, aby zjistilo, kdo je rychlejší. Já běhám, abych zjistil, kdo se dokáže více obětovat, kdo dokáže překročit své hranice a nakonec se obětovat ještě víc.”
“Není to o tom, kdo vyhrál, ale o tom, kdo snesl víc bolesti.”
