A je to tu zase. Do Česka přijel fotbalový klub Glasgow Rangers a znovu se řeší otázka rasismu. Z pohledu angličanů jde o jasné projevy rasismu a osobní útoky. Z pohledu čechů je hlavní problém nesravedlnost a odsouzení bez důkazů. Oba pohledy jsou tak rozdílné, že ideální řešení zřejmě možné není. Naopak, vypadá to, že celý problém a vzájemná nevraživost se jen více prohlubuje.
Toto stále aktuální téma jsem na našich stránkách xMen.cz řešil již ve dvou článcích. Po včerejším zápase Sparty s Rangers se k němu ale musím opět vrátit. Na všechny problémy se snažím vždy koukat ze všech úhlů pohledu. S odstupem času a hlavně zdravým rozumem. Když mě někdo dokáže svými argumenty přesvědčit, nemám problém svůj názor přehodnotit. Jen hlupák totiž svůj názor nemění.
Děti překvapily
Když se mluví o dětech, myslíme si, že je zajímají hlavně hračky, hraní her a to nejen těch počítačových, nebo třeba hrdinové z komiksů. Včerejší fotbalový zápas, na kterém mohly být přítomny vinou disciplinárního trestu hlavně děti, však ukázal, že i ony dokážou vnímat tak ožehavé téma, jako je odsouzení z rasismu bez přímých důkazů. Nadto musím ještě uvést, že mě nadchla i samotná atmosféra, kterou dokázaly děti na Letné vytvořit. Některé záběry televizních kamer do hlediště byly až dojemné. Myslím si, že takových zápasů by se mělo pořádat i více. Tímto způsobem můžeme v této přetechnizované době vrátit dětem lásku ke sportu.
Pokud anglická média hodnotí bučení a pískot dětí na adresu Glena Kamary jako rasistická, jsem já zásadně proti. Šlo o projevení nesympatií vůči konkrétnímu hráči. Úplně stejně se někde bučí např. na Cristiana Ronalda, Lionela Messiho nebo u nás v nedávné době na Davida Limberského. Ať už jsou pak důvody jakékoli, nejde rozhodně o rasismus. Děti si v mých očích prostě dokázaly udělat na věc svůj názor a dokonce ho nahlas projevovaly. Glen Kamara pro ně, i pro mě osobně představuje příklad nespravedlnosti, proti které je potřeba se vymezit. V opačném případě by to znamenalo vítězství hlouposti a ignorance.
Nesoudná Anglie
Na celé problematice mě zaráží, s jakou nesoudností a absencí sebereflexe na ní pohlížejí v Anglii. Nikde jsem nezaznamenal ani zmínku o tom, že by se na ostrovech řešilo násilné chování hráčů Rangers v odvetném zápase se Slávií, které bylo daleko za hranicí fotbalových pravidel. Kemar Roofe se do této doby stále neomluvil brankáři Ondřeji Kolářovi za to, že ho málem zabil. Nikdo neřeší to, že Glen Kamara po údajné rasistické urážce napadl Ondřeje Kúdelu v útrobách stadionu. Stejně tak se nezmiňuje násilné chování skotských fanoušků v Lyonu, kde zdemolovali autobus místního fotbalového klubu. Téměř bez povšimnutí pak médii proběhl případ fanoušků Glasgow Rangers, kteří dokonce jednoho z příznivců jejich rivalů ze Celtiku zabili!
Po včerejším fotbalovém zápase Rangers se Spartou se v anglických médiích dočítáme například následující: „Urážky vůči Kamarovi zastínily prohru Rangers v Evropské lize. Pro finského reprezentanta šlo o další těžko pochopitelný a řešitelný večer. Po celé utkání byl hanebně terčem útoku z tribun. Jeho posledním činem bylo, že se stal obětí žalostného rozhodnutí tureckého rozhodčího. Rasismus byl deprimujícím pozadím tohoto zápasu.” I na tomto příkladu je jasně vidět, jak jednostranně a slepě na celou věc v Anglii pohlíží. Dokonce i rozhodčí je podle nich rasista, který Kamaru nevyloučil za to, že se dopustil dvou jasných faulů za žlutou kartu, ale kvůli jeho barvě pleti. Dle mého je tato demagogie, v případě, že jí instituce řídící fotbal nedejbože potvrdí, velice nebezpečná.
Rozdělování místo spojování
Rasismus je samozřejmě velký problém, který je nutné řešit. Způsob řešení, který však na ostrovech zvolili, je dle mého cestou do pekel. Rovnoprávnost nedocílíte tím, že příkoří skupinu lidí nadřatíte nad ostatní. Např. v USA je již dlouhou dobu zavedený program, který zvýhodňuje k přijetí na školy studenty tmavší pleti. Ve finále to znamená, že už nejsou rozhodujícími parametry k přijetí na školu schopnosti a kvalita jednotlivců. A to je špatně. Tímto způsobem se místo spojování lidí docílí naopak jejich rozdělování. Problém je, že hlupáků je stále dost a jsou často více slyšet. Zároveň jsem ale optimista a věřím, že zdravý rozum nakonec zvítězí.
