Máme tu reprezentační pauzu, tak proč jí nevyužít k zamyšlení o českém fotbalu? S odchodem Romana Berbra z českého fotbalu a nástupem nového vedení v čele s předsedou Fotbalové asociace České republiky Petrem Fouskem asi každý fotbalový fanoušek zadoufal, že se věci začnou měnit k lepšímu. Po třech měsících od voleb nového vedení a šesti odehraných kolech v české nejvyšší fotbalové soutěži však zlepšení nepřichází. Naopak to vypadá, že starý dobrý český fotbalový rybníček bude i nadále plný zapáchajících sinic a plavání v něm bude jen na vlastní nebezpečí. Když se zamyslíme nad poměry v české lize a obecně fotbale, máme hlavně otázky, než odpovědi. Proč není česká liga herně kvalitní? Proč je tak těžké přivést dobré zahraniční hráče? Proč chodí na stadiony málo diváků? A další a další otázky, ke kterým se jen těžko hledají odpovědi. Přesto se o to v následujících řádcích pokusím.
Prosazení v Evropě? Zapomeňte!
Český fotbal bude mít tento rok v evropských pohárech zastoupení hned tří týmů, jenže… Pouze jeden, pražská Sparta bude hrát Evropskou ligu, což jak každý fotbalový fanoušek ví, je druhá nejprestižnější evropská pohárová soutěž. Účast si Sparta zajistila tím, že v minulém ročníku české ligy skončila na druhém místě, čímž dostala možnost bojovat o nejprestižnější evropskou soutěž Ligu mistrů. Ve druhém předkole této soutěže sice dokázala vyřadit rakouský celek Rapid Vídeň, následně však narazila na francouzské Monaco, které českému celku nedalo vůbec šanci. Tím pádem tedy Sparťané “spadli” do Evropské ligy, ve které měli účast předem jistou. V té se ve své skupině utkají s francouzkým Olympique Lyon, skotským Glasgow Rangers a dánským Brondby Kodaň. Postup z této skupiny bude pro Spartu více než problematický.
Další pražský celek Slavia, která skončila minulý ročník první, měla možnost také bojovat o Ligu mistrů, navíc s tou výhodou, že jako mistr ligy byla v bojích o nejprestižnější evropskou soutěž nasazená. Ve třetím předkole se utkala s maďarským Ferencvárošem. Vinou hrubých individuálních chyb a nekvalitní koncovkou však z bojů o Ligu mistrů vypadla. Následovalo i překvapivé vypadnutí z bojů o Evropskou ligu s polskou Legií Varšava. Slavia tak bude hrát “pouze” novou evropskou soutěž, tzv. Konferenční ligu. Ve skupině se utká s nizozemským Feyenoordem Rotterdam, německým Unionem Berlín a izraelským Maccabi Haifa. Vzhledem k současné formě bude i pro Slavii postup překvapením.
Posledním českým zástupcem v evropských pohárech bude Jablonec, který dokázal překvapivě lehce postoupit přes slovenskou Žilinu. Jeho soupeři v Konferenční lize budou nizozemský AZ Alkmaar, rumunská Kluž a dánský klub Randers. I zde je český zástupce spíše outsiderem.
Posledním českým týmem, který se pral o evropské poháry byla plzeňská Viktoria. Ta se jen horko těžko dostala do finálového předkola Konferenční ligy, kde však překvapivě nestačila na bulharský tým CSKA Sofia a to i přesto, že první zápas dokázala vyhrát 2:0.
Proč není česká liga konkurenceschopná?
Rozhodčí
První česká liga by měla být výkladní skříní našeho fotbalu. Měla by být plná nejkvalitnějších českých hráčů, zahraničních posil, tím pádem plná krásných akcí, prostě oku lahodící podívaná. Proč to tak není? Jedním z velkých problémů jsou výkony rozhodčích. Zrcadlo toho, jak by mělo vypadat rozhodování fotbalových rozhodčí v moderním fotbale nám nastavilo poslední mistrovství Evropy. Žádné zdržování, jasně daná pravidla, funkční zapojení systému VAR. Samozřejmě, i zde se objevili kontroverzní momenty (penalta po pádu Raheema Sterlinga), ale rozhodně jich bylo pomálu, hra měla spád a fotbaloví fanoušci byli s výkony rozhodčích spokojeni.
V českém prostředí je to jinak. Zápas od zápasu, rozhodčí od rozhodčího, každý má jiný metr. Pro srovnání uvedu příklad posouzení zákroku Tomáše Holeše (Slavia Praha) v zápase kvalifikace do Evropské ligy proti Legii Varšava, kdy ve třetí minutě zápasu po nešťastném souboji šlápl soupeři na nohu. Výsledek? Nemilosrdné vyloučení. Ale naprosto správné! Sice to zbytek zápasu ovlivnilo, ale nikdo nemůže říct ani slovo. Navíc tím rozhodčí jasně ukázal, že takové nebezpečné zákroky nebude tolerovat. Naproti tomu jsme byli v české lize v nedávné době svědky úderu loktem Michala Škody (České Budějovice) do hlavy Filipa Panáka (Sparta Praha), kterému na památku zůstala hrozivě vypadající boule. Výsledek? Žlutá karta.
A další nedávný případ. V zápase Karviné se Slavií bylo jasně patrné, že domácí budou hrát tvrdě. Ano, to se dalo očekávat, když se setká outsider ligy s favoritem na titul. Minimálně dva zákroky však byly daleko za hranicí pravidel a mělo se vylučovat. To mimo jiné později potvrdila i komise rozhodčích. Místo fotbalu se tak hrála opravdu kopaná, nebo spíše okopávaná. Zdraví hráčů nebylo v tomto zápase ze strany rozhodčích ani VARu vůbec chráněno.
Dokud budou takové zákroky tolerovány a nebude se za ně vylučovat, jen těžko se u nás dočkáme moderního ofensivního a technického fotbalu.
Vedení ligy
Ruku v ruce s nekvalitními výkony rozhodčích a špatně fungujícím systémem VAR jde i hodnocení jejich výkonů ze strany komise rozhodčích. Špatné výkony rozhodčích jsou sice trestány stopkou na určitý počet zápasů, ale tím se přece problém nevyřeší. Daleko důležitější má být neustálé vzdělávání rozhodčích. Také si myslím, že daleko efektivnější by systém VAR byl, když by existovalo pouze jedno, centrální stanoviště (po vzoru hokejové NHL), kde by bylo hned několik odborníků na fotbalová pravidla, kteří by danou situaci okamžitě posoudili. Myslím si, že by to zároveň bylo i méně finančně nákladné a přitom více efektivní. Nebyl by tak velký tlak na jednotlivé rozhodčí, kteří jsou k systému VAR delegováni na jednotlivá utkání.
Dalším problémem je i absence komunikace vedení ligy s fanoušky. Nikdo pořádně neví, jaké cíle FAČR má, co jsou jeho priority, na čem se zrovna pracuje. To následně dává prostor ke spekulacím a konspiračním teoriím. Jako například když pan Pelta nedávno navštívil o přestávce zápasu Jablonce s Bohemians Praha kabinu rozhodčích. Jako reakce sice následovala peněžní pokuta pro Jablonec, vysvětlení od vedení ligy jsme se však nedočkali.
Neatraktivní liga
Výše uvedené má za následek to, že je pro místní kluby o to těžší k nám dostat zahraniční posily. Je sice pravdou, že historie si pamatuje příklady jako Edin Džeko, Bony Wilfried, Simon Deli nebo Mickael Tavares. Je to ale pořád zatraceně málo. Ale není se čemu divit, když u nás nejsou techničtí hráči a největší hvězdy svých týmů pořádně chráněni před kriminálními zákroky, které mohou někdy i předčasně ukončit kariéru. Problémem je i to, že v našich končinách trenéři prosazují hlavně obranou hru, tzv. na jistotu. Zároveň neumí se zahraničními hráči dobře pracovat. Na vině je i specifické prostředí “české kabiny”. I u nás jsou ale příklady, že to jde. Např. Jindřich Trpišovský se svým týmem dlouhodobě ve Slavii ukazuje, že se zahraničními hráči se u nás dá bez výmluv velice dobře pracovat.
Rozpis zápasů a stav hřišť
Velký problém vidím i v tom, v jaké době se česká fotbalová liga hraje. Velká část sezóny připadá na zimní období, ve kterém velice trpí fotbalová hřiště a tím i hra samotná. V ošklivém počasí navíc nepřijde ani tolik diváků. Na rozmáčených, bahnitých nebo naopak zmrzlých površích se hezký fotbal moc hrát nedá. Myslím si, že vedení české ligy by se mělo vážně zamyslet nad posunutím zápasů celé ligy na příznivější dobu. Fotbal není škola, v něm nejsou potřeba prázdniny v ty nejkrásnější dny.
Peníze
To vše negativní znamená, že přední české týmy do evropských pohárů nakukují jen sporadicky. Tím pádem mají menší peněžní příjmy a místo nakupování kvalitnějších hráčů musejí ty své prodávat jinam. Netrpí tím však jen tyto větší kluby, ale v důsledku to dopadá i na ty ostatní, menší, které jsou závislé na prodeji svých odchovanců. Oslabení této fotbalové “pyramidy” má neblahé dopady na celý český fotbal.
Dočkáme se někdy zlepšení?
Je samozřejmě těžká otázka, jestli se současný stav českého fotbalu dokáže v budoucnu zlepšit. Já věřím, že ano, ale bude potřeba spousta práce. Často i dost nepříjemná a náročná rozhodnutí, která jsou však nezbytná. V opačném případě budeme se zoufalstvím v očích sledovat, jak klesáme v žebříčku hodnocení fotbalových států a naše týmy se budou čím dál méně objevovat v evropských pohárech.
