Milan Hnilička je bývalý poslanec, když se stal další obětí bleskových paparazzi fotografů a mandátu se musel vzdát po přistižení na narozeninové oslavě. Stále ovšem je vládním zmocněncem pro sport a také šéfem Národní sportovní agentury, která se stará o podporu českého sportu. Mnozí z vás si ho ale jistě pamatují spíše jako úspěšného hokejového brankáře. Jaká byla jeho cesta z hokejové branky do poslanecké sněmovny? Připomeňme si především jeho hokejovou kariéru, která tomu předcházela.
Domácí extraligová kariéra
Svou vrcholovou kariéru začínal na kladenském hokejovém stadionu, to je poměrně známá věc. Avšak už možná nevíte, že se narodil o několik desítek kilometrů severněji, v severočeských Litoměřicích. Na své úplné začátky si ani on sám příliš nepamatuje. Na opakované otázky: Proč se stal brankářem? častěji odpovídal: „Tenkrát mě postavili do brány a i táta řekl, aby si mě klidně vyzkoušeli v bráně. Už jsem tam zůstal.“
V dresu Kladna naskočil do nejvyšší české soutěže v pouhých šestnácti letech. Poldovka tenkrát v sezoně 1989/90 skončila v semifinále na hokejkách pražské Sparty, pozdějších vítězů. V tomto play-off Hnilička odchytal pouze 3 zápasy.
Po návratu z krátké zámořské anabáze v nižších soutěžích oblékl znovu kladenský dres, konec tisíciletí dovršil v týmu pražské Sparty. S ní v sezoně 1998/99 došel až do semifinále. Po dalším – tentokrát úspěšnějším – zámořském působení se upsal Bílým Tygrům z Liberce, s nimiž získal bronzovou medaili v letech 2005 a 2007.
V sezoně 2009/10 se postavil ještě ke třem zápasům v brance Slavie Praha. Tam však jeho úspěšná hokejová kariéra skončila, a to kvůli únavovému syndromu. Mistrovský titul a dokonce i účast ve finále české nejvyšší soutěže tedy Milanu Hniličkovi zůstaly zapovězeny.
Dobývání Ameriky
Z rekapitulace jeho působení v domácích soutěžích jeho věhlas příliš nerezonuje. Do paměti nejširšího počtu fanoušků se totiž dostal především díky své kariéře v české reprezentaci, ale také díky své stopě v NHL. Draftován byl v roce 1991 New Yorkem Islanders. V první polovině 90. let za mořem ještě neuspěl. Jeho druhý pobyt za velkou louží však už byl úspěšnější – ve všech směrech. Hned v první sezoně sice odehrál v dresu městského rivala Rangers pouhé dva zápasy, ale sezonu 1999/00 dohrál na farmě v celku Hartford Wolf Pack, se kterým získal v AHL Calderův pohár.
Po sezoně přestoupil do Atlanty Thrashers, v jejímž dresu se na úzkém kluzišti strávil o poznání více času. Za tři sezony (2000-03) za Atlantu odchytal celkem 117 zápasů a procentuální úspěšnost zásahů se pohybovala neustále okolo hranice 90%. Poslední z těchto sezon dochytal opět v AHL, stejně jako sezonu následující, ve které se objevil v dresu Los Angeles na ledě opět k pouze dvěma zápasům. A tím jeho zámořská óda dozněla.
V sezoně 2007/08 okusil ještě ruskou Superligu v týmu Salavat Julajev Ufa. V poslední sezoně než se z této ligy stala KHL tak byl Hnilička u jediného svého ligového triumfu v kariéře, v play-off však odchytal jediný zápas. Za celou svou ligovou kariéru se tak postavil do branky ve třech zemích.
Stálice v národním dresu
Nejvíce světových kluzišť tak Milan Hnilička jednoznačně okusil v národním dresu. V něm nastoupil dohromady ke 105 utkáním (podle worldprospects.com, jiné zdroje říkají 106), což z něj dělá jednoho z rekordmanů, pokud jde o reprezentační gólmany. Více mezistátních zápasů odehrály jen takové národní symboly, jakými jsou Jiří Holeček, Vladimír Dzurilla, Dominik Hašek či Petr Bříza. Reprezentační kariéru pochopitelně započal už v mládežnických výběrech. V juniorské reprezentaci získal na ME 1990 bronz, o rok později dokonce zlato, navíc bronz přidal i na juniorském mistrovství světa. V pozici třetího brankáře byl u největšího úspěchu českého hokeje, zisku zlatých medailí na OH v Naganu v roce 1998. Poté už v důležitější roli získal dvě ze tří „hattrickových“ zlatých medailí z přelomu tisíciletí. V Německu v roce 2001 byl navíc vyhlášen nejlepším brankářem turnaje, úspěšností zákroků se dostal nad 95%, což je i na krátký turnaj úctyhodný výkon.
Při zlatém triumfu v roce 2005 ve Vídni nedostal dokonce gól vůbec, ale to pouze kryl záda Tomáši Vokounovi. Odchytal jediný zápas ve skupině proti Kazachstánu, který Češi vyhráli těsně 1:0. Poté se zúčastnil ještě olympiády v Turíně a dvou světových šampionátů. Z lotyšské Rigy si v roce 2006 odvezl ještě stříbrnou medaili po porážce ve finále od Švédů a zkompletoval tak svou sadu medailí z MS na 3 zlaté, 1 stříbrnou a 3 bronzové medaile (1992, 1997, 1998).
Z ledu do kanceláře
Vrcholový sport však má svá úskalí, jedním z nich je to, že jeho ukončení přichází ve většině sportů poměrně brzy. A tak každý sportovec stojí před rozhodnutím, co s načatou kariérou. Milan Hnilička se nejdříve stal sportovním manažerem celku z Mladé Boleslavi, aby svou manažerskou kariéru rozšířil především u reprezentace.
Začal jako týmový a generální manažer u mládežnických výběrů. V roce 2016 se stal asistentem generálního manažera u prvního týmu, o rok později ještě o pozici povýšil. Hokejový dres tak nahradil za kvádro a přesunul se na několik let z ledové plochy vedle ní, aby se ovšem o několik dalších let vzdálil kluzišti ještě více.
Od hokeje k politice
V roce 2017 kandidoval jako nestraník za hnutí ANNO do poslanecké sněmovny, kam se také dostal. Svůj vstup do politiky vysvětloval v rozhovoru pro LP-Life.cz takto: „Už nějakou chvíli pracuji s mládeží na českém svazu ledního hokeje, a když vidím, v jakém stavu je pohybová gramotnost našich nejmenších, tak to je velmi špatné. Kolikrát děti neumí třeba udělat ani kotoul… My se v rámci hokeje snažíme děti vést komplexně a vytvořit u nich pozitivní vztah ke sportu, ale ten první signál musí přijít už ze školek a základních škol. To, kam se dnes dostal tělocvik, to je jedním slovem katastrofa. Infrastruktura sportovišť je kapitola sama pro sebe. Stát nemá jasně definováno, kolik jich vlastně máme a jaká je jejich majetková struktura…”
Zásadní roli pak sehrál premiér Andrej Babiš: „Přerostlo to ve mně a řekl jsem si, že se budu snažit přiložit ruku k dílu a pokusím se spojit s lidmi, kteří to vidí podobně a mají zájem vylepšit situaci ve sportu. Zhruba před rokem jsem se potkal s panem Babišem, který sport podporuje. Názorově jsme se shodli a řekl mi, abych vypracoval návrh, jak bych si to představoval.“ Po přistižení na narozeninové oslavě sice musel poslaneckou sněmovnu opustit, přesto však z politických kruhů úplně nezmizel.
Šéfem Národní sportovní agentury
Na konci srpna roku 2019 se Milan Hnilička stal prvním a dosud jediným předsedou Národní sportovní agentury.
Pokud víte více informací o Milanu Hniličkovi než o Národní sportovní agentuře, kterou bývalý hokejista vede, asi nebudete jediní. Co to tedy je za organizaci? V poslední době se jméno Milana Hniličky a celé agentury objevovalo především v souvislosti s financováním sportovců, kterým bylo ublíženo státními opatřeními proti covidu-19, případně s plánovaným testováním sportovců pomocí antigenních testů ve speciálních odběrových centrech. Působnost tohoto správního úřadu, který vznikl teprve 1. srpna roku 2019, je však rozhodně širší než jen finanční podpora sportovců a jejich testování. Obecně zajišťuje propagaci sportu, podmínky pro sport vytváří nejen pro profesionální sportovce, ale pro jakéhokoliv občana ČR, na starosti má také antidopingový program či program prevence ovlivňování výsledků. Ostatní body působnosti agentury už jsou více spjaté s politikou.
Myslím si, že o této agentuře se bude psát i v budoucnu, protože podpora (nejen) sportu v této nelehké době je pro mnohé občany ČH zásadní a pokud ji bude mít na starosti osoba více než povolaná, mohla by být tato podpora namířena správnými směry.
Petr
