Hranice mezi úspěchem a neúspěchem je vrtkavá. Platí to i ve fotbalových ligách. V jednom roce klub bojuje o nejvyšší pozice, v dalším se krčí na chvostu tabulky nebo z tohoto chvostu dokonce odpadne do nižší ligy. Své by mohl vyprávět “nejtěžší” soupeř Slavie v Evropské lize – Glasgow Rangers. Ten totiž letos dokončil návrat na výslunní 55. ligovým triumfem. My se ale v tomto článku podíváme na týmy, které v oprašování zašlé slávy udělaly teprve první krok – postup z nižší soutěže. Vyhrát fotbalovou soutěž, být na vrcholu tabulky totiž vždy nemusí znamenat slávu v celé zemi či postup do Ligy mistrů.
Fotbalové EURO je v plném proudu, ligová sezona je ale již za námi. Ve čtyřce největších evropských soutěží se z triumfu radovaly staré známé firmy (Manchester City v Anglii či Bayern v Německu), jinde se objevilo na úplné špici tabulky po delší době jiné jméno (Atlétiko ve Španělsku či Inter v Itálii). Právě do těchto čtyř zemí se podíváme podrobněji. Více než nejúspěšnější týmy nejvyšší soutěže nás ale budou zajímat úspěšné celky z nižších soutěží. Často mezi nimi totiž najdeme jména, která v minulých letech hrála prim také v soutěži nejvyšší.
ANGLIE: Vynořování až ze 4. ligy
V anglické Premier League v příští sezoně uvidíme Norwich, Watford a Brentford, který ve finále play off porazil Swansea. Rozhodně přitom nejde o prvoligové novice. Norwich a také Swansea již několik desítek zápasů s těmi nejlepšími odehrály. Watford se v sezoně 1982/83 radoval dokonce ze 2. místa v anglické nejvyšší soutěži. O celku z Watfordu a Swansea jsme již dříve psali, protože jde o dva týmy, kterým finančně vypomohli slané osobnosti (Elton John a Mindy Kaling).
Sponzorem třetiligového Ipswiche se jen před několika dny stal Ed Sheeran, který tak bude mít na dresech tohoto anglického celku odkazy na své koncertní turné. Vítěz anglického poháru a dokonce i Poháru UEFA z roku 1981 ale ve třetí lize skončil až na 12. místě, takže k oprašování zašlé slávy zde zatím nedochází. K němu první krok však letos udělal Hull City. Celek, který celou soutěž vyhrál, byl ještě v sezoně 2016/17 v Premier League. Pak ale následoval sešup až do třetí nejvyšší anglické ligy. Hned v následující sezoně do klubu přestoupil český obránce Ondřej Mazuch a působí zde dosud.
Vynořování ještě z nižšího dna čeká Bolton Wanderers. Jde o tým, který ještě v sezoně 2010/11 hrál nejvyšší Premier League, ale poté následoval hluboký propad. Letošní sezonu odehrál až ve 4. nejvyšší anglické soutěži. V League Two ale skončil na 3. místě, a tak také patří mezi celky, které si v příští sezoně o soutěž polepší. Cheltenham a Cambridge, které skončili nad Boltonem, tolik zkušenosti s nejlepším anglickým fotbalem nemají.
ŠPANĚLSKO: Nový mistr, staří nováčci
Ve Španělsku se na úplném vrcholu objevilo po nějaké době zas nové jméno – z titulu se po sedmi letech radovali hráči Atlétika Madrid. Méně slavný celek z Madridu sice v roce 2018 vyhrál Ligu mistrů a následně i evropský superpohár, domácí soutěži však v posledních letech vládne Real Madrid a především Barcelona. Jejich nadvládu za posledních 17 let překazilo dvakrát jen právě Atlétiko. I v sezoně 2013/14 byl závěr sezony dramatický. Zatímco letos Atlétiko uhájilo před svým městským rivalem titul o pouhé dva body, před sedmi lety byl rozdíl tříbodový. Tuto ztrátu však měl jak Real, tak i Barcelona. Remízou právě na Nou Campu v posledním kole si Atlétiko vybojovalo svůj nyní už předposlední titul.
Zatímco mistr byl poměrně nový, nováčky ve španělské La Lize budou první ligou ostřílené celky. Přímý postup si totiž vybojovala Mallorca a méně slavný tým z Barcelony – Espanyol. Ani jeden ze zmíněných však v minulosti o mistrovský titul nebojoval. Na hranici postupu se v tabulce La Ligy 2 objevil Sporting Gijón, který se v roce 1979 ve španělské nejvyšší soutěži umístil na 2. místě, o rok později skončil o pozici níže.
Jak naznačují i řádky výše, seznam vítězů španělské La Ligy není moc široký. Z mistrovského titulu se mohlo těšit jen 9 týmů. Navíc osm z nich stále hraje španělskou nejvyšší soutěž. Jde tedy o vybranou společnost. Jediným mistrem, který letos neodehrál sezonu v La Lize je Deportivo la Coruňa. Mistra z roku 2000 bychom v letošní sezoně našli až ve španělské třetí nejvyšší lize. Tam ovšem zůstane i v příští sezoně.
ITÁLIE: Návrat sezony 1998/99
Také v Itálii jsme poznali po několika letech opět nového mistra. Devítiletou nadvládu Juventusu ukončil Inter Milán. Ten na mistrovský titul čekal ještě déle než Atlétiko V sezoně 2009/10 Inter vyhrál po páté za sebou italskou ligu, ale i italský pohár a dokonce i Ligu mistrů. Mistrovský pohár tak do vitríny na San Siru přibude po 11 letech. Výrazným strůjcem letošního oprášení staré slávy Interu byl trenér Antonio Conte, který ale na lavičce milánského celku dál pokračovat nebude. Nahradí ho bývalý kouč i hráč Lazia Simone Inzaghi. Uvidíme tedy, jak bude oprašování této staré slávy dál pokračovat.
V sezoně 1998/99 skončil Inter až na 8. místě, z titulu se radoval jeho městský rival – AC Milán. V tabulce Serie A bychom ale v tom roce našli také týmu Empoli, Salernitany a Venezie. Všechny tři celky se do italské nejvyšší soutěže v příští sezoně vrátí. Hráči Empoli a Salernitany si zajistili přímý postup, tým z Benátek ve vyřazovacích bojích.
Salernitana přitom ještě v sezoně 2014/15 hrála Serii C, kam se postupně propadla právě po roce 1999, kdy hrála v první lize naposledy. To Venezia hrála Serii A ještě v letech 2000 a 2002. I tam ale následoval sešup až do 3. ligy, kde jsme tento klub mohli najít ještě v sezoně 2016/17. Návrat Benátek z třetí do nejvyšší italské soutěže tedy trval pouhé 4 roky. To Empoli se od zmíněné sezony 1998/99 pohybuje neustále na hranici mezi první a druhou ligou. Od roku 2002 se v Serii A objevilo celkem čtyřikrát, naposledy v sezoně 2018/19, kdy se v elitní společnosti neudrželo jen o skóre, dokonce o jediný gól!
Až ve třetí italské nejvyšší soutěži najdeme tým Pro Vercelli. Že vám tento tým nic neříká? Do článku o týmech, jejichž slávu je nutné oprášit, však patří. Jde totiž o o šestý nejúspěšnější italský celek. Jeho hráči totiž získali hned 7 mistrovských titulů a nic na tom nemění fakt, že se tomu tak stalo na samém začátku minulého století.
NĚMECKO: Překvapení spíše dole
V Německu se naopak mistrem stal starý známý. Bayern získal již svůj 31. titul, od roku 2013 devátý v řadě. Jeho nadvláda je navíc podpořena také bodovými odstupy. Za posledních pět let jen jedinkrát Bayern nadělil druhému celku méně než 13 bodů. V sezoně 2018/19 byl zdatným soupeřem Dortmund, který na Bayern ztratil pouhé 2 body. Naopak největšího bodového polštáře Bayern dosáhl o rok dříve, kdy se druhé Schalke koukalo na vítězný Bayern s odstupem 21 bodů. A právě s tímto celkem se po této sezoně můžeme naopak rozloučit, protože skončil beznadějně poslední. Sedminásobného mistra do druhé ligy doprovází Brémy, které se z titulu radovaly čtyřikrát.
Naopak do nejvyšší německé soutěže v příští sezoně přímo postoupili Bochum a Fürth. V obou případech jde o opravdové nováčky. Bochum hrála 2. Bundesligu od roku 2010, Fürth sice v nejvyšší lize působil o tři roky později, ale byla to krátké roční ohřátí na německém fotbalovém výslunní. V baráži o Bundesligu ale spolu soupeřili mistrovsky zkušenější celky – 1. FC Köln a Kiel. Tým z Kolína nad Rýnem získal v 60. a 70. letech tři tituly, Kiel jediný už v roce 1912. Pouze 1. FC Köln bude moci v příští sezoně tuto slávu oprašovat v nejvyšší lize.
Ve druhé německé soutěži najdeme dva celky, které patří mistrovsky vůbec mezi ty nejzkušenější. Na čtvrtém místě letos skončil šestinásobný mistr Hamburk, na 11. místě pak 1. FC Norimberk. Ten je s devíti tituly druhým nejúspěšnějším německým klubem. I v této statistice ale nemá Bayern konkurenci.
Jak bude oprašování pokračovat?
V našem hledání týmů, které se snaží oprášit zašlou slávu bychom samozřejmě mohli pokračovat i v dalších evropských ligách. Již v úvodu článku jsme zmínili tým z Glasgow, který ale musel oprašovat z jiných důvodů než těch sportovních. Oběti různých potrestání ze strany národní fotbalové asociace bychom ale našli i ve vybraných čtyřech elitních ligách. Podobně musel oprašovat v Serii B například také italský Juventus.
My jsme ale při našem krátkém vhledu do anglické, španělské, italské a německé ligy sledovaly spíše týmy, které se musely vypořádávat spíše s nestálou sportovní formou (někdy spojenou s finanční nestabilitou). V tomto případě sice nemusí jít o propad z úplně těch nejvyšších pozic, ale například v Anglii jsme viděli, že o to hlubší pak tento propad může být. Hull City se vynořuje ze 3. ligy, Bolton dokonce ze 4. anglické nejvyšší soutěže. Podobně hluboký sešup potkal v Itálii také Salernitanu a Venezii. Tyto celky se ovšem možná blíží k závěru celého oprašování, protože se jim letos podařilo dokončit posun ze 3. italské ligy až zpět mezi elitu.
V Německu jsme naopak narazili na týmy, které by podobné oprašování mělo teprve čekat. Několikanásobné mistry z Norimberku a Hamburku v příští sezoně ve druhé německé lize doplní Schalke (7 titulů) a Brémy (4 tituly). Uvidíme, zda už příští sezona napoví, jestli se sláva těchto celků podaří oprášit, nebo už se nikdy nepokusí stíhat nedostižný Bayern.
